Existují různé způsoby jak mít LD. Ještě předtím bych rád řekl toto: opravdu nejde o nic esoterického, nebo magického, nebo nadpřirozeného a každý, kdo má zdravou hlavu (ve smyslu mechanického poškození, pak také samozřejmě záleží na tom, kterou část mozku má jedinec poškozenou) je schopen mít LD. Chce to jen cvik.

Většina těch způsobů je založena na ověřování reality. To znamená, že když jste ve snu, že si nějakým způsobem zkontrolujete, jestli je to realita, nebo sen. Pakliže zjistíte, že sen, tak vás toto zjištění „vykopne“ do LD.

Jak ve snu ověříte, že je to sen? Máme tu hned několik znaků typických pro sen:

Například nejsou vidět vaše ruce, alespoň ve většině případů. Takže se stačí podívat na ruce a když je neuvidíte, nebo nebudete moci zaostřit, pak víte, že je to sen.

Nebo zkuste najít nějaký text a přečíst si ho, na chvíli sklouznout pohledem někam jinam, pak zase na ten text. Když bude jiný než ten co jste si přečetli předtím, víte, že je to sen. Nebo zpřeházený do podivné podoby nedávající smysl typu: „gfdfjgnfs gfdgf hteafsgfsh qwretoi“. Nebo případně nemusíte už vidět vůbec žádný text, ve všech těchto případech víte, že se jedná o sen.

To samé je i s časem, když uvidíte na hodinkách 12:00 a o chvíli později, dejme tomu, 9:30 tak to také není úplně v pořádku. Čas i text totiž ve snu nezůstává stejný. Potažmo čas jako čas, může zůstávat stejný, ale jeho reprezentace v podobě toho co vidíte na hodinkách ne.

Můžete zkusit i třeba takové létání. Když se to nepodaří tak víte, že to je realita. Ve smyslu levitace, nenavádím nikoho aby skákal z okna a páchal tak sebevraždu.

No jo.. Ale jak ve snu přijdu na to, že mám něco takového kontrolovat? Ve snu, pokud není lucidní, se nám zdá vše normální, právě proto, že naše bdělé vědomí, které by nám za jiných okolnosti řeklo: „Hele, tohle je blbost“, spí. Tak toto ověřování musíte napodmiňovat svému podvědomí, společně s nějakou běžnou činností, kterou děláte vícekrát denně. Například mytí rukou. Ruce si slušní lidé myjí vždy po návštěvě toalety. To znamená několikrát denně, pak je tu také otázka jak moc pijete. Já jsem si jednou psal, kolik vody za den vypiji. Měřil jsem to pomocí těch 0,5 litrových lahví. Když jsem to pak sečetl, vyšlo mi 4,5 litrů. Zajímavé, říkám si. Ale to jsem zase odbočil. Tak jsem si řekl, že si neumyji ty ruce dřív, než neprovedu kontrolu. Takovou podmínku si třeba můžete také dát. Nebo u nějaké jiné činnosti. To už je na vás.

A teď buďte tak hodní a zeptejte se sami sebe, jsem ve snu? Čtu tento článek doopravdy? Nebo se mi jen zdá, že ho čtu? A pakliže ho nečtu doopravdy, tak co znamená to "zdát se"? Číst znamená vidět a spánek přeci předpokládá zavřené oči, tak jak ho tedy můžu číst se zavřenýma očima? Existuje snad nějaký šestý smysl? Pro takovéto věci neexistují v našem slovníku slova. Popravdě tuhle myšlenku jsem tak trochu ukradl z jednoho dokumentu, co jsem viděl na youtube. Podle mě to jsou prostě jen naše představy a myšlenky zdánlivě zhomtněné a přivedené do zdánlivě hmotného světa. Vy ale věnujte pozornost předchozí větě. Jestliže svět snu je zdánlivě hmotný, zdánlivě opravdový (dokud se neprobudíme), kde bereme jistotu, že náš bdělý život je opravdový? Že je hmotný? Kde bereme jistotu o realitě naší "reality"? To už se ovšem dostáváme až k nějakému Matrixu.

Stephen LaBerge vyvinul velmi zvláštní metodu. Takzvanou mnemotechnickou indukci lucidních snů (MILD). MILD spočívá v tom, že si těsně před usnutím řeknete: „Až budu zase snít, tak si vzpomenu, že jsem ve snu“ a vybavíte si sen, který se vám právě zdál (už musíte, mít něco naspáno, takže je dobré, když se probudíte třeba brzy ráno, provedete zápis svých dosavadních snů a zase jdete spát). Pomyslíte na to, jaké by to bylo, kdyby se vám z něj podařilo udělat LD. To je v podstatě vše. A tohle děláte pořád dokola, až dokud neusnete. Ale musíte v hlavě mít naprosto jasně ten záměr, že až budete snít tak poznáte, že sníte.Víc už si přečtěte sami, nebudu tady opisovat celou knihu.

Tak takový je můj pohled na tuto metodu. Možná jsem něco nepochopil, nebo něco přehlédl, ale stále pořádně nechápu, jak vlastně metoda MILD funguje. Když se zamyslíte, tak proč by měla nějaká autosugesce v podobě: „Až budu zase snít, tak si vzpomenu, že jsem ve snu“ ve spojení s nějakou vizualizací typu snu, který se vám právě zdál, mít vetší účinnost než třeba afirmace: „Dnes se mi bude zdát sen a bude lucidní“?? Kterou mimochodem také uvádí Stephen LaBerge jako jednu z metod, avšak s menší účinností.

Kromě toho se mi moc nelíbilo, jak se v té knize pořád obouvá do Freuda. To mi tedy nepřišlo moc vtipné ani profesionální, takže to ee Štefane. Ale až na výše uvedené (což je pouze můj pohled) Stephen LaBerge určitě obohatil život milionů snílků po celém světě - včetně mého. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

A teď jak to dělám já:

Dříve jsem si myslel, že se mi sny prostě nezdají, ale to jsem se mýlil. Za pár dní, kdy jsem se marně snažil, pokaždé ráno, si vzpomenout se začalo dařit. A to byste koukali, jak je tam živo. Opravdu jsem se divil, kde se to všechno bere a že to tam bylo vždycky, jenom jsem si to tak moc nepamatoval, že po tom nezůstala v mé paměti ani zmínka. A tak jsem si to začal zapisovat:

Vždycky brzy ráno se vzbudím a nahraju své sny. Ano samozřejmě, že jsem moc líný než abych došel až ke stolu a začal psát, ta vzdálenost se po ránu zdá doslova nepřekonatelná. Proto mám u postele mobil s připraveným diktafonem. Ale i zmáčknout to tlačítko na mobilu je někdy těžké, ještě horší to je, když se kvůli tomu musím převalit. Ale vím, že jakmile bych třeba jen otevřel oči a začal vnímat podněty z bdělého světa, začalo by se to všechno ztrácet. Nahraji svůj sen, vzpomenu si na všechny detaily, opravdu tak důkladně, jak to jenom ve stavu polospánku jde. Poté otevřu oči a úplně se probudím. Provedu MILD a pak buď mám LD, nebo ne.